Usedlost Cibulka

historie

Cibulka je původně dědičný hospodářský dvůr s vinicí a letohrádek na vyvýšenině nedaleko Košířského náměstí, dnes bohužel v žalostném stavu. Ve 14. st. patřila písaři kuchyně Karla IV. Jindřichu Názovi, za nějž zde byly vinice. V 16. st. usedlost vlastnil rod Cibulkovských z Veleslavína, po něm místo získalo jméno. V r. 1714 patřila jedna ze zdejších vinic měšťanu Vojtěchovskému. Tehdy se zde scházelo až 200 evangelíků pronásledovaných jezuity. Měli zde uschovaný kalich a pořádali bohoslužby. V r. 1817 zakoupil usedlost bývalý passovský biskup kníže Leopold Leonard Thun-Hohenstein a přeměnil ji na své letní sídlo. Původní usedlost nechal přestavět ve stylu tajemné romantiky, vznikl zde pohodlný klasicistní empírový zámeček ozdobený plastikami. Kolem ústředního dvora byly patrové obytné budovy s balkony a hospodářské budovy i různé drobné účelové stavbičky ve tvaru romantických hrádků jako např. psí boudy, holubníky aj. Nad průjezdem jedné z budov byla vztyčena nízká věž s mohutnou cibulovou bání s věžními hodinami, která jakoby připomínala jméno usedlosti. Nad hlavním vchodem do nádvoří byl osazen thunovský litinový znak.

Že byla Cibulka významným objektem, svědčí návštěva císaře Františka I. s rodinou v roce 1824. K jeho poctě zde byl tehdy postaven toskánský sloup ukončený kamennou koulí s císařským orlem, tzv. Práchnerova stéla.Po restaurování v r. 2006 byla umístěna na Malostranský hřbitov do blízkosti náhrobku biskupa Thuna-Hohensteina.

Ve slepém okně zahradního domku byla kamenná polopostava Zahradníka od Václava Nedomy (dnes snad v Lapidáriu; některé prameny uvádějí autora Josefa Malínského), o němž říká pověst, že zkameněl, když odmítl dát nemocnému žebráku almužnu a ještě mu hrubě spílal. Na jižní stěně jedné z budov zřídil Jan Engelbrecht z Berouna sluneční hodiny.  V letech 1818 – 1824 zde biskup založil rozsáhlý anglický park, vysázel nejrůznější druhy stromů, takže vzniklo zajímavé arboretum, a obohatil ho o množství drobných staveb a sochařských děl. Usedlost i park zdobily plastiky od Václava Práchnera, Josefa Berglera, Josefa Malínského a Václava Nedomy, z nichž dnes je většina zničena. Park s jezírky byl tehdy jedním z nejznámějších parků přístupných široké veřejnosti, neohraničený plotem. Plot byl pouze kolem soukromé zahrady a usedlosti.

U úpatí vrchu, v místech, kde kdysi protékal motolský potok, dnes vedený pod zemí, dal biskup r. 1818 postavit sochu  sv. Jana Nepomuckého od Václava Nedomy z Kosmonos. Byl to jediný církevní námět v celém areálu. Biskup Thun-Hohenstein se zabýval také fyzikou a mechanikou, a proto v parku byly různé mechanické figury. Dodnes je zde v ponurém zanedbaném parku Čínský pavilon nebo též Čínský mlýn z r. 1822. Je to miniaturní pagoda osmibokého půdorysu s ustupujícím patrem a prohnutou špičatou střechou. Kdysi tu bývala měděná postava Číňana s deštníkem, který se ve větru pohyboval jako mlýnek. Na vyhlídkové terase, dnes polorozbořené, stávaly další čtyři čínské postavy — dva muži a dvě ženy o výšce asi 1,5 m. V poustevně bývaly dvě dřevěné loutky poustevníků, jeden ležel na slámovém loži, druhý četl u stolu Bibli. Šlápnutím na práh poustevník za stolem povstal a žehnal.

V umělé hradní zřícenině s věží bývala postava rytíře v brnění s mečem, která se mechanicky pohybovala při zatáhnutí za páku. Byl zde Dianin chrám, zastřešené sousoší bohyně Diany s dvěma loveckými psy. Byly zde plastiky Dia, Laokonta, plastika rysa a různé fiktivní náhrobky aj. Je zde tajemná kamenná zřícenina s umělou jeskyní — grottou původně se sochou Chrona. Jeskyni, kterou chránil tříhlavý pes, se říkalo Dantovo peklo. 

Po smrti biskupa Leopolda Thun-Hohensteina v r. 1826 začala Cibulka rychle chátrat. Část parku byla r. 1871 využita jako násep železniční trati ze Smíchova do Hostivic. Během té doby sloužily domy v usedlosti jako sociální bydlení. Několik let před tím, než Nadace rodiny Vlčkových v dubnu roku 2021 usedlost koupila, byl areál zavřený a chátral.