Lanová dráha na Petřín

otevírací doba

Upozornění: Z důvodu stabilizace svahu a komplexní rekonstrukce tratě je lanová dráha dlouhodobě mimo provoz

Obnovení provozu se předpokládá v létě 2026.

Lanovka je vedena po trase Újezd — Nebozízek — Petřín. Navazuje na tramvajovou dopravu v zastávce Újezd (tram 22, 20, 12, 9).
Jezdí jízda trvá 4 minuty, do zastávky Nebozízek 2 minuty. Souprava o 2 vozech překonává výšku 130 m.

Další možnosti spojení na vrchol Petřína:

• z Pohořelce (tram č. 22) ulicí Strahovskou nebo Úvoz
• od stanice Malostranské náměstí (tram č. 12, 20, 22) pěšky ulicí Tržiště a Vlašská
• z Újezdu (tram č. 6, 9, 12, 20, 22) pěšky nahoru Seminářskou zahradou
• ze stanice Koleje Strahov nebo Stadion Strahov pěšky po rovině areálem kolejí a Růžovým sadem
• do blízkosti zastávky Nebozízek se lze dostat ze zastávky midibusu linky 194 Nemocnice pod Petřínem

historie

Myšlenka vybudovat lanovku na Petřín vznikla v r. 1890 zároveň s projektem Petřínské rozhledny. Družstvo rozhledny na Petříně s. r. o. od počátku chtělo usnadnit Pražanům cestu k rozhledně. Obě stavby také probíhaly současně. Provoz lanovky byl zahájen 25. července 1891. V té době to byla nejdelší lanová dráha v Rakousku—Uhersku.

Trasa lanovky byla původně kratší: dolní stanice stála o trochu výš než dnes a horní stanice byla poblíž restaurace Nebozízek. Lanovka překonávala výškový rozdíl přes 102 m a její šikmá délka byla 396,5 m, stoupání mělo sklon téměř 27 %. Trať o rozchodu 1 m měla tři kolejnice, takže po střední z nich jezdily oba vozy a pro jejich vyhýbání sloužil krátký čtyřkolejnicový úsek. Stejně jako letenská lanovka jezdila na principu vodní převahy. 6 m dlouhé a 2 m široké vozy z Ringhofferovy továrny pojmuly 32 osob, jízda trvala 6 minut. Za první světové války byl provoz zastaven. Ač se několikrát Družstvo rozhledny na Petříně po válce zabývalo možností obnovit provoz lanovky, nebylo k dispozici dostatek prostředků. Až před IX. sokolským sletem se obnovy ujaly Elektrické podniky, do jejichž majetku byla lanovka r. 1931 převedena. Stará lanovka byla rozebrána, některé její části byly předány Technickému muzeu a rychle byla vystavena lanovka nová, tentokrát na elektrický pohon. Spodní stanice byla přemístěna o něco níže do barokního domu na Újezdě, v němž měl svůj první ateliér slavný fotograf staré Prahy Jindřich Eckert. Horní část lanovky byla prodloužena průlomem v Hladové zdi až k rozhledně, nedaleko které byla postavena nová konstruktivistická stanice navržená architektem Františkem Šrámkem. Lanovka byla dlouhá 511 m a překonávala výškový rozdíl 130,5 m. Maximální sklon trati je bezmála 30 procent. Trať byla postavena na systému dvou kolejí s rozchodem 1435 mm s výhybnou kolejí ve střední části. Poprvé na světě zde byl použit systém bezpečnostních lan, který umožnil zastavit vůz kdekoliv na trati okamžitě a naprosto plynule na rozdíl od tehdejších lanovek švýcarského typu, které brzdily velmi prudce. Elektrický pohon zajišťovalo Ward-Leonardovo soustrojí ze strojovny v horní stanici. Strojní zařízení vyrobila Českomoravská Kolben-Daněk tak dobře, že do dnešního dne na něm nebylo třeba nic měnit. Provoz byl řízen zcela automaticky, i když v případě potřeby bylo možné řídit lanovku ručně ze strojovny. Prodloužená trať měla ve směru nahoru jednu zastávku na Nebozízku. Vozy 12 m dlouhé a 2,4 m široké pro 70 stojících a 35 sedících osob vyrobila opět továrna Ringhoffer. Provoz nové lanovky byl zahájen 5. června 1932. Rychlost jízdy 4—6 m/s a zvýšená kapacita vozů přinesl lanovce významný primát: nejvyšší přepravní kapacitu lanovek v Evropě 1300 osob za hodinu v jednom směru.

Lanovka sloužila bez problémů i během druhé světové války až do 7. června 1965, kdy vinou dlouhých dešťů došlo k jejímu vážnému narušení a později i k nebezpečnému sesuvu půdy petřínského vrchu, který zničil část dráhy. Provoz lanovky byl tehdy přerušen na celých 20 let.

V r. 1981 po rozsáhlém zpevnění petřínského svahu a po odborných expertízách bylo rozhodnuto o zahájení rekonstrukce lanovky (započaté r. 1983) s maximálním využití původních staveb i technologie. V místech zničení střední části tratě byla vybudována monolitická mostní kostrukce uložená na podpěrách založených na mikropilotech, které jsou zakotveny do skalního podloží. Původní strojní zařízení lanovky udržoval vrchní strojník v dokonalém stavu celých 20 let, kdy byla lanovka mimo provoz, a tak bylo použito i pro novou lanovku. Část strojovny je vidět za skleněnou střechou v horní stanici: je to šikmo uložené kolo o průměru 3 m, které vede ocelové tažné lano o délce přes půl kilometru a šířce 3,5 cm, vedené po trati 190 kladkami. Za ním je uloženo menší hnací kolo spojené s motorem o výkonu 106 kW. Je zde použita ve světě zcela ojedinělá konstrukce dvojích lan tažného a brzdového. Tažné lano obstarává pohyb obou vozů, které jsou na něm zavěšeny, druhá lana, která se nepohybují, jsou lana brzdová, která spolehlivě a plynule mohou zajistit i nouzové zastavení. Tažné lano je osmkrát předimenzováno, takže provoz je bezpečný. K původnímu vybavení z r. 1932 patří i přístroj tratiměr, který ukazuje okamžitou polohu vozů na trati. Vyměněna byla jen elektroinstalace a osazen byl nový velín s radiovým spojením s vozy. Nové vozy o váze přes 12 tun, délce přes 23 m a šířce téměř 2,5 m postavila na původních podstavcích Vagonka Česká Lípa. Mají stejný sklon jako je průměrný sklon trati – 25 % a jezdí trychlostí až 4 m /sec.

Znovu se lanovka na Petřín rozjela po dvacetileté přestávce v roce 1985, kdy byla začleněna do systému MHD. Od září 2024 je lanovka z důvodu stabilizace svahu a komplexní rekonstrukce trati mimo provoz. Současné dva vozy (v pořadí třetí model na trati) zamíří do národního technického muzea a do muzea MHD ve Střešovicích, nahradí je dvojice nových vozů v designu od studia Anna Marešová Designers.

Trať o původní délce 510 m projedou i se zastávkou na Nebozízku za něco přes 3 minuty. Přepravní kapacita je 1400 osob/hod.

Technické parametry:

délka tratě: 510 m
počet zastávek: 3
počet vozů: 2
překonávaná výška: 130 m
největší sklon tratě: 298 ‰
rychlost jízdy: 4 m /s