Hlavním tématem Ariadny na Naxu je vzájemný despekt, který k sobě chová tzv. „vysoké“ a „nízké“ umění. Divák Straussovy opery má na výběr – jako při přepínání televizních kanálů chvíli sleduje vážnou operu o opuštěné Ariadně a chvíli zase pokleslou frašku o rozpustilé Zerbinettě. Tak totiž rozhodl movitý pořadatel tohoto bizarního představení – na umění není čas, bude ještě ohňostroj a večeře… Na počátku 20. století šokoval Richard Strauss obecenstvo dvěma operními jednoaktovkami Salome a Elektra, které v dosud nevídané míře tlumočily krajně vypjaté emoce pomocí divokého, ohlušujícího a do zvukových extrémů sahajícího hudebního výrazu. Po nich se však autor rozhodl pro radikální změnu stylu a vstřícný krok vůči tradičnímu opernímu publiku. Nejprve napsal svého dodnes tak slavného Růžového kavalíra, v němž však stále převládá typicky straussovský ruch v orchestru i na jevišti, a pak konečně mnohem komornější a klidnější Ariadnu na Naxu. Její původní verzi z roku 1912, zamýšlenou jako dohru k Hofmannsthalově činoherní adaptaci Molièrova Měšťáka šlechticem, později v roce 1916 přepracoval do podoby samostatné opery, v níž je dnes nejčastěji uváděna. Ačkoli to její název nijak nenaznačuje, hlavním tématem Ariadny na Naxu je vzájemný despekt, který k sobě chová tzv. „vysoké“ a „nízké“ umění. A kromě toho ovšem také velmi nadčasové buranství těch, kteří se pro zvýšení vlastního nevalného kulturního statusu rozhodnou stát „mecenáši umění“. Účinkuje: Orchestr Národního divadla Nastudování: v němčině, české, anglické titulky Více o představení datum a čas 27. 11. 2025, 19:00 29. 11. 2025, 18:00 5. 12. 2025, 19:00